Železniční trať San Salvador – Ahuachapán – San Jeronimo

Železniční trať z hlavního města Salvádoru San Slavadoru do Texistepeque a San Jeronima na guatemalské hranici, s odbočkou do Ahuachapánu patřila do sítě 914 mm širokých Mezinárodních drah Střední Ameriky (IRCA) a byla první a jedinou mezinárodní železnicí spojující Salvádor s okolními státy.

Historie

Spojení salvádorské železniční sítě a zejména metropole San Salvadoru s železniční sítí v Guatemale se stalo jednou z priorit společnosti Mezinárodní dráhy Střední Ameriky (IRCA), založené v roce 1912. Mimo želebničního spojení Guatemaly s Mexikem se v prvních létech své existence společnost soustředila na rekonstrukci a prodloužení dráhy z přístavu La Union do San Salvadoru, nicméně záhy po skončení 1. světové války započaly přípravy na prodloužení trati přes Texistepeque a Metapán do pohraniční stanice San Jeronimo a dále do Zacapy v Guatemale. Délka této hlavní větve trati měla činit 259 km (z toho v Salvádoru 155 km), nicméně protože dráha procházela relativně blízko k druhému největšímu salvádorskému městu Santa Ana, byla vyprojektována též 60 km dlouhá odbočka ze stanice Texistepeque junction do Santa Any a dále na jih do Ahuachapánu.

Stavební práce se rozběhly v roce 1920 z hlavního nádraží v San Salvádoru, které v té době již sloužilo tzv. Salvádorské dráze náročným šestikilometrovým úsekem se 180° obloukem přes kaňon řeky Acelhuate pod městem do Soyapanga, kde se později k dráze připojila druhá důležitá trať IRCA v Salvádoru vedoucí z La Unionu. Ze Soyapanga železnice nejprve klesala po proudu řeky Las Cañas až k řece Lempě, podél níž si pak razila cestu do hor.

Stavba dráhy ke stanici San Jeronimo s hraničním mostem do vesnice Anguiatú v nadmořské výšce 490 m včetně odbočky z Texistepeque do Ahuachapánu trvala celkem 6 let. V San Jeronimu nicméně musela železnice čekat na pokračování náročným horským terénem na guatemalské straně další tři roky. teprve v roce 1929 byl zahájen pravidelný provoz vlaků mezi San Salvádorem a Zacapou v Guatemale, odkud mohli cestující i zboží pokračovat dále buď na severovýchod do Puerto Barrios na pobřeží Atlantiku nebo na jihozápad do hlavního města Ciudad de Guatemala.

Jako součást IRCA byla dráha San Salvador – Ahuachapán – San Jeronimo provozována do roku 1974 (guatemalský úsek do Zacapy přešel pod státní dráhy FEGUA již v roce 1968), kdy došlo k postátnění společnosti a vzniku státních Salvádorských drah FENADESAL (Ferrocarriles Nacionales de El Salvador).

FENADESAL provozoval vlaky v Salvádoru do roku 2002, kdy došlo ke zrušení osobní i nákladní dopravy. Te se na scénu vrátila už jen epizodně a po roce 2010 se Salvádor stal státem bez železnice. V roce 2024 sice existují plány na rekonstrukci části současných a výstavbu nových tratí, jejich realizace však zůstává značně nejasná.

Zdroje

1. Best, G. M.: The Railroads of Guatemala and El Salvador. The Railway and Locomotive Historical Society Bulletin, 1961. Dostupné z https://www.jstor.org/stable/43517987.
2. Lindo-Fuentes, H. Weak Foundations, The Economy of El Salvador in the Nineteenth Century. Dostupné z https://publishing.cdlib.org/ucpressebooks/view?docId=ft3199n7r3;brand=ucpress.
3. Wikiwand: Rail transport in El Salvador. Dostupné z https://www.wikiwand.com/en/Rail_transport_in_El_Salvador.
4. Encyclopedia.com: International Railways of Central America (IRCA, FICA). Dostupné z https://www.encyclopedia.com/humanities/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/international-railways-central-america-irca-fica.